Tenhle článek vznikl už před nějakým pátkem, ale stále je aktuální.
Navíc na setkání s mnohými z vás je jasné, že nízké sebevědomí řešíme někdy všichni (mám na mysli zdravé sebevědomí, nikoliv namachrovanost).

Nepodceňujte se, chvalte se, protože když se chvíli zamyslíte, určitě přijdete na něco, v čem jste dobrá, co se povedlo, a za co se můžete pochválit. Takže hurá před zrcadlo, poklepat si na rameno, protože to za vás většinou nikdo neudělá.

Vždycky, když slyším o ženě, která zvládá vše, má rodinu, práci, sport, je krásná, úspěšná, děti jsou jedničkáři, manžel ji nosí obden květiny...tak nejdřív chvíli závidím a pak si připomenu, že za každým online nebo časopisovým příběhem je taky offline příběh, většinou ten skutečný. Byly doby, kdy jsem všechno nezvládala (a občas plavu i dneska). Malé děti, potřeby rodiny, práce ve firmě, studium, nešlo být vždycky perfektní, přesto, že můj muž, sám na vrcholu kariéry měl nevídané pochopení. Uzavřeli jsme spolu dohodu, přiznali jsme si fakt, že nejsem superžena (a on není superman). Přijali jsme fakt, že ne vše musí být perfektní, s výjimkou jediného. Budeme mluvit se svými dětmi. Náš rodinný stůl byl a je místem, kde se potkáváme a jsme spolu. A dodrželi jsme to, někdy nezbyl čas na teplou večeři, ale povídali jsme si. Dnes, kdy už jsou děti velké, se tenhle zvyk v naší rodině dodržuje pořád. Možná už nemůžeme sedět všichni a každý den u jednoho stolu, jsme na cestách, v jiných koutech světa, ale stále spolu mluvíme a dělá nám to radost.

A tak jak vánoční horečka nabírá na síle, hodí se prřipomenout si, že zchvácená superžena není sexy, není žádoucí, nikdo ji nemá rád a nakonec nás trumfne sexbomba, která vánoční cukroví koupila v cukrárně na rohu a dárky zabalila jen tak halabala (pokud vůbec nějaké má).

Přeju Vám krásné Vánoce a jestli budete mít na stole jen jeden velký vanilkový rohlík je jedno, udělejte si to hezký i tak a povídejte si spolu.