Z deníku investorky aneb Jak podnikat
a nezbláznit se

„Dělejte byznys, ale neberte se moc vážně". Za 25 let v byznysu jsem zjistila to, co miliony lidí přede mnou. Život je jízda nahoru a dolů. A v podnikání to platí dvojnásob.

Nakladatelství: ALBATROS, Bizbooks

.

A takhle křtil můj muž Vráťa knížku Jak podnikat a nezbláznit se v knihkupectví Dobrovský 

chcete si přečíst pár kapitol?

abyste věděli, jestli vás to bude bavit...

Jak zatočit se strachem

Strach jsem zažívala v době svých podnikatelských začátků, měla jsem panickou hrůzu z mluvení na veřejnosti. Byla to hrůza, která mě paralyzovala. Noc před vystoupením jsem nemohla spát a bylo mi zle. V momentě, kdy jsem měla předstoupit před lidi (myslím tím například dva lidi), a začít mluvit mi docházel vzduch v plicích a nemohla jsem dýchat. Srdce mi tlouklo tak, že to muselo být slyšet i venku na ulici a chytaly mě křeče do čelistí. Něco a nějak jsem ze sebe vysoukala, ale myslím, že posluchači trpěli víc než já a bylo jim za mě trapně. Moje úžasná, americká kolegyně (která měla od útlého dětství ve škole předmět rétorika) řekla: „Žádná sláva, ale příště to bude lepší.“ „Jak lepší? Právě jsem málem prodělala infarkt, srdeční zástavu, smrt udušením a budu to zkoušet příště? Ani náhodou!“

A to jsem se mýlila. Zkusila jsem to ještě mnohokrát. Ještě mnohokrát jsem se třásla strachy, zkoušela nervy tišící léky, sklenici vína, půl litr piva, a nakonec jsem to překonala. Dneska už se nezajíkám a srdce mi tluče jen občas.

Snad jen jedna rada, když dovolíte, pokud stojíte před zrcadlem a křičíte „mám strach, protože jsem si půjčil(a) od lichvářů milion a pokud ho nesplatím do dvou měsíců, nejspíš mi seberou střechu nad hlavou“, chápu, že se bojíte, já bych byla strachy bez sebe. Bude asi lepší, když si od lichvářů půjčovat nebudete, protože v tomto případě byste mohli skončit pod mostem a toho se bojí skoro každý. 

Podnikat sám nebo s parťákem

Jsem opravdu velký optimista. Poslední dobou mi v mailu přistálo pár dotazů, jestli jít do byznysu sám(sama) nebo s parťákem a jestli je 50/50 opravdu tak děsná věc. Jedna kapitola mé knížky se taky věnuje výběru parťáka do podnikání. Berte to jako zkušenost opatrné optimistky otlučené životními zkušenostmi. 

Na začátku je většinou euforie ze začátku podnikání. Ovšem špatným výběrem se může euforie pomalu proměnit v peklo, z kterého je velmi těžká cesta ven. Proto bych se dvakrát rozmyslela, jestli chci podnikat s

  • přítelem, přítelkyní
  • manželem, manželkou
  • nejlepší kamarádkou
  • manželkou nejlepšího kamaráda
  • tchýní a dalšími příbuznými.

Všechny tyto varianty je třeba dobře zvážit, aby se ze stávajících přátel, manželů apod. nestali bývalí manželé nebo úhlavní nepřátelé a bývalí kamarádi.
Pak je kategorie potenciálních parťáků do businessu, o kterých bych ani neuvažovala, naopak bych se jim obloukem vyhnula

  • Uspavač hadů
  • Katastrofista
  • Přizdisráč
  • Lenoch
  • Člověk bez špetky kreativity
  • Chronický dlužník
  • …..podvodník taky není ideální, ale toho na začátku většinou nepoznáte, takže smůla

Není nic horšího, než když máte parťáka ve firmě, který vás brzdí v každém vašem nápadu, protože vlastní nápady nemá. Ten, který nemá ani trochu energie a po deseti minutách v jeho společnosti máte pocit, že máte na noze železnou kouli. Ať člověk chce nebo ne, business je o riziku, a občas je potřeba do rizika jít. Pokud vám vaše polovička v podnikání každou příležitost zamítne, buď ji nebo jeho brzy uškrtíte nebo se na podnikání vykašlete a přijdete o čas, energii a peníze. Je děsný poslouchat, že to stejně nevyjde, „dyť takle je to dobrý, a dycky sme to dělali takle, tak proč bysme to teď měnili, že jo?, ….uvidíme a vrátíme se k tomu za čas“ Je taky dobré se ujistit, že váš společník nedluží miliony, neplatí alimenty na šest dětí a dvě manželky, a tak podobně.

A ještě chci upozornit na to, že můžete mít sebelepší nápad na business, ale pokud nemáte správného parťáka, je lepší podnikat sám. Bude vám smutno, budete na všechno sami, budete se litovat, budete se sami bát, bude vám do pláče, budete se chtít někomu svěřovat a radit se, ale nikdo vás nebude brzdit, říkat vám, co máte dělat, prostě nikdo vám nepoleze na nervy. Všechny svoje průšvihy si vyžerete sami, ale všechny úspěchy si taky sami vychutnáte. Možná to někdo vidí jinak, ale takhle to vidím já.

P.S. I kdybyste rozjížděli business s rodnou sestrou, sepište si jednoduchou smlouvu, kolik procent ve firmě kdo vlastní (50/50 je smrtící varianta), kdo do toho co dala, jak se bude rozhodovat, co se stane, když bude chtít někdo prodat svůj podíl a co nastane, až začnou klepat na dveře investoři, kdo dá investorovi kus svého podílu, atd.). Dejte ně mě, za čas, jako když to najdete.

P.S.P.S. Mimochem, já taky nejsem úplný ideál, jsem chronický kontrolor neboli control freak, občasný workoholik, i když prokrastinace mi není cizí, mám ráda, když jdou věci podle mého, snadno se vytočím a nerada odpouštím, atd., ale jinak dobrý 


Polštáře, kam se podíváš, aneb příbuzným nic moc neprodáte

Jedním z mých podnikatelských pokusů byly polštáře. Miluju polštáře na gauči, když se do nich krásně zaboříte s dobrou knížkou. A protože jsem na českém trhu moc hezkých polštářů nenašla (bylo to na začátku devadesátých let), řekla jsem si, že bych je mohla prodávat já. Moji milí příbuzní mě ujišťovali, že polštáře si koupí určitě každý. Mám slabost pro krásné látky, ovšem něco ušít, to je jiná. K vrcholům mé krejčoviny patří přišitý knoflík a zkrácení kalhot, které jsem málem přišila synovi k noze. Tudíž jsem našla švadleny, vysvětlila, co si představuju, nakoupila látky, třásně, zipy a nechala ušít polštáře, najala profesionální fotografku, kamarád udělal web (za peníze, i kamarád musí jíst) a čekala na zákazníky (nebyl ještě Facebook, nebo možná byl, ale já o něm nevěděla).

Myslela jsem si, že prostě založím web a lidi mě najdou. Omyl. Nikdo nevolal a já měla na skladě sto a více polštářů. Uspořádala jsem rodinou prodejní akci. Všichni dorazili, polštáře obdivovali a každý si jeden koupil. Měli strach si nic nekoupit, ani moc nebrblali, přestože polštáře nebyly žádná láce. Usoudila jsem, že jsem na dobré cestě a s polštáři udělám díru do světa. Nic. O Vánocích jsem obešla opět rodinu a každému vnutila další polštář, brblali, tak dostali slevu. Zkrátím to. Polštáře mají v naší rodině úplně všichni. Ještě dlouho se báli přijít na návštěvu nebo mě pozvat. Přišla bych s polštáři. I my je máme úplně všude, i tam kde byste je nečekali. Dva v koupelně, jeden na polici na WC, dva v předsíni, na každé židli, na gaučích, v kuchyni, na zemi… 

P.S. Chcete-li vyzkoušet prodejnost svého produktu či služby, zkuste prodat úplně cizím lidem. Buď koupí nebo odmítnou, nic osobního, čistý byznys. A jestli chcete rozjet byznys a jste na začátku, mrkněte na test nápadu a videoprůvodce podnikáním.

Zakoupit u ALBATROS MEDIA

Zakoupit u ALZA.cz

Městská knihovna v Praze