FAKT?

Co kdybyste naopak využili výhodu malinkaté firmičky?

Flexibilita
"Je super, že ještě nejsme velká firma, dokážeme totiž rychle zareagovat na to, co se děje na trhu a změnit směr stejně rychle jako motorovej člun."
Protože už jste někdy viděli obrovskou zaoceánskou loď, jak fofrem otáčí směr? Já teda jen jednou v nějakým katastrofickým filmu, ale byla to poslední otočka toho korábu.

Procesy, jako opravdu?
Procesy, velký korporáty mají procesy. Musíme je mít taky.
Nejsem si jistá, že procesy jsou velká výhra.
Procesy zavání heslem "takle jsme to dělali dycky", což může být přímá cesta k zániku firmy. Trh běží dopředu jak o závod a tak byste mohli skončit jako některý korporace, co to "takle dělaly dycky" tak dlouho, až zmizely z povrchu obchodního i zemskýho. Pamatujete na půjčovnu videokazet Blockbuster, Polaroid nebo Myspace?
Takže, až budete velký, procesy možná, ale ...

Dokud víte, že u vás pracuje Pepa a Bob, jste lidi
Faktem je, že když člověk začíná, je na to zpravidla sám nebo má ve firmě jen pár (třeba dva) zaměstnanců. A zná je.
Myslíte, že ředitel Českých drah volá na vyhybkáře „Nazdar Pepo, tak jak to dneska jde?“ nebo, že Jeff Bezos radí kurýru Bobovi, ať se na zákazníky víc usmívá?

Jasně, že ne.  Ale vy tu šanci máte.

Znáte jména svých dvou nebo sedmi zaměstnanců, nejspíš znáte jména jejich dětí, psů, manželů a manželek a můžete si s nima poklábosit (po pracovní době) tak nějak lidsky a normálně. A zaměstnanecký výhody? Jo fajn, ale všeho s mírou. Doma mi taky nikdo nedává medaili, když uvařím večeři.

Zákazník je u vás prostě KING
Nemáte mraky zákazníků? Užijte si ten luxus.

Máte na zákazníky čas. Rozmazlujte je a hýčkejte. Poskytujte služby, z kterých jim půjde hlava kolem. Zákazníci vás budou milovat, nejspíš vás nikdy neopustí, a ještě o vás řeknou ostatním. Chtěla bych vidět, jak píšete osobní dopis 79.000 zákazníkům a usmíváte se při tom. Ten luxus znát osobně své zákazníky jménem už se nikdy nevrátí. Pokud teda neprodáváte třeba Rolls Royce.

Hlavně konsensus. Konse..co?
Hlavně se dohodnout stylem "uděláme kompromis, aby se nikdo nenaštval". Někdy se tomu říká "win-win", což teda považuju za ptákovinu. 
Tenhle konsensus obvykle vede k polovičatým a průměrným rozhodnutím. Nikdy jsem nezažila, že by třeba Sparta vyhrála, ale zároveň by vyhrála i Slávie a taky by vlastně trochu vyhrála i Bohemka. A všichni by byli tak trochu hezky šťastný.   

Když jste malí, buď rozhodujete sami čili konsensus je tak nějak celkem jedno nebo v úzkým kruhu a pak doporučuju zapomenout na win-win.
A nebojte se nazývat věci pravými jmény. Protože strach říct někomu, že to vidíte jinak, nebo, že dělá úplný kulový (nebo kuloví?) jen proto, že nechcete dotyčnýho urazit, vás přijde v budoucnu draho. 

Podrženo, sečteno, neplačte nad tím, že ještě nemáte velkou firmu a užívejte si to,

• že jste malí a flexibilní, a můžete snadno změnit směr
• že nemáte meeting a briefing v board roomu, ale jdete na kafe nebo na víno a vymýšlíte byznys a baví vás to
• že nemusíte rozdávat zaměstnancům stravenky, aby přišli, protože se do práce těší jak malý děti a choděj tam i tak
• že nemusíte kupovat fatboye, na kterejch se zaměstnanci válí, promiňte odpočívají
• že nemáte žádnou recepci, protože všechny zákazníky chodíte vítat osobně stejně nadšeně jako tetu Boženu, co vozí z Moravy špek a slivovici.

Tak lidi, prostě si užijte, že jste ještě malí, protože když vás to bude  hodně bavit, je velká šance, že zanedlouho už budete velký a už to taková sranda nebude.

P.S. A jestli můžu poradit, nikdy, ale fakt nikdy neříkejte, že jste malinká firmička, je to děsný.

Tak zase ve čtvrtek,