Nedávno mě vykolejil telemarketingový hovor na úplně nové téma.

„Dobrý den, holíte se?“

„No, proč se ptáte? Je to dost osobní. Měla bych?“

„Nabízím převratný holicí strojek se stříbřitou hlavicí.“

„Díky moc, asi vaší nabídku nevyužiju. Ale jste hodná, že jste zavolala.“

„Hele, dejte mi svojí adresu a my vám pošleme 3 stříbřité hlavice zadarmo. Zaplatíte poštovný a balný 149 korun. Normálně to stojí 246. Ušetříte. A až zjistíte, jak skvělé stříbřité hlavice jsou, vobjednáte si pak další zásilku, to už jich bude vosum, těch stříbřitých hlavic.

Fascinují mě briskní přechody mezi hovorovou a spisovnou telemarketingovou mluvou. Začíná mě to zajímat.

„Kolik takových hovorů už máte dneska za sebou?“

„Pani, řeknu vám hodně.“

„A koupila byste si ty stříbřité hlavice?“

„Já jo, víte já nejsem náročná zákaznice, já bych si je koupila.“

„A prosím vás kde bych si ty hlavice mohla prohlédnout?“

Hele, nikde, ale řeknu vám, jsou moc hezký, maj pogumovanou rukojeť, vůbec nekloužou. Tak dejte mi adresu a my vám je pošlem.“

„Počkejte, já bych si to přece jen rozmyslela.“

„Helejte, není co rezmejšlet, kdo se takhle dlouho vybavuje, většinou koupí, tak mi dejte tu adresu.“

„No já bych si to přece jen rozmyslela.“

„Co si chcete rozmejšlet, už vám nikdo volat nebude, v krámě si ty hlavice nekoupíte, tak žádný rozmejšlení a dejte mi tu adresu.“

„Tu vám nedám, ale přeju vám ať si to někdo koupí, mějte se, díky a na shledanou.“

„Sbohem!“

Zajímalo by mě, kdo za byznysem se „stříbřitejma hlavicema“ stojí. Ať už je to kdokoliv, radila bych vykašlete se na to. Je to divný a podezřelý způsob marketingu a zavání to praktikami neblaze proslulých šmejdů.

… a navíc mě to naštvalo, kdybyste nabízeli alespoň to zlato nebo diamanty, ale holení?

P.S. Jak mi sdělil Marek v emailu (díky Marku), nejedná se o stříbřité, ale tříbřité hlavice. takže ve finále jsem jeětě hluchá :(