Svět kolem nás ubíhá závratnou rychlostí, nevídané změny sledujeme v přímém přenosu. V této době, víc než kdy jindy, je důležité zaměřit se na nás samotné. Jsme naším nejhodnotnějším aktivem, do kterého bychom měli dlouhodobě investovat, zodpovědně ho spravovat a hledat cesty, jak zvyšovat jeho hodnotu. 

Obvyklé rady doporučují zdravý životní styl, dostatek spánku, vybalancovaný pracovní a osobní život. Ano, ale bez správně „zainvestované“ osobnosti se nám nebude klidně spát a balanc mezi prací a osobním životem se nám zdaleka vyhne.

Naše osobní investice je potřeba diverzifikovat, stejně tak jako ty finanční. Celoživotní vzdělávání, výchova našich dětí, mezilidské vztahy, zbavení se toxických lidí v našem okolí, a naopak obklopení se inspirativními lidmi (míra inspirativnosti nemusí být přímo úměrná výši společenského postavení a bankovního konta), prožívání přítomného okamžiku, schopnost všímat si malých radostí v životě.

Doby, kdy maturitním vysvědčením nebo diplomem skončila životní etapa vzdělávání jsou nenávratně pryč. To, že se profesně a odborně neustále vzděláváme je zřejmé. Vidím celoživotní vzdělávání, nebo spíš celostní vzdělávání, jako otevřené okno do světa, jako schopnost třídit informace, pracovat s nimi, spojovat souvislosti a hledat zdroje a lidi, kteří nám život zpestřují, inspirují nás a spoluvytváří náš vnitřní svět. 

V dnešní době lze vybudovat svou vlastní virtuální univerzitu, zaměřit se na to, co nás těší, zajímá a co nás obohacuje. Je to cesta k vyšší empatii, schopnosti respektovat odlišné názory a chápat druhé, i to je investice do naší lepší psychické pohody.

Dalším cenným aktivem v nefinančním portfoliu jsou děti. Možná vás trochu zaráží, že o dětech mluvím jako o aktivu. Může to být jedna z našich nejlepších životních investic s nejvyšší mírou návratnosti. Záleží jen na nás. To, co do dětí dáme a nemám na mysli jen kvalitní vzdělání, se nám mnohonásobně vrátí v podobě radosti, zdravé pýchy a ruku na srdce, možná i našeho spokojeného stáří. Děti, které nás mají rády, protože jsme je vždycky brali jako parťáky, děti, které měly místo v rodinné radě, ptali jsme se na jejich názor, nám to ve stáří oplatí. Může to být jeden z velmi hodnotných pilířů našeho důchodového zabezpečení. Takové děti nás s nejvyšší pravděpodobností nenechají osamocené na pospas stáří.

A posledním pilířem v mém nefinančním portfoliu je umění. 

Málokdo si může dopřát Picassa či Modiglianiho v obývacím pokoji. A přesto je možné obklopit se uměním. Možností, kde získat umělecká díla pro radost, a nikoliv jen pro budování investiční umělecké sbírky je na trhu dost. Stačí zapátrat mezi galeriemi (často mimo největší města), které podporují mladé umělce (YoungRealArt), propojit se s výtvarnými školami. Kdo chce a hledá, ten najde. A je v tom i určitá míra adrenalinu. Může se stát, že ve svém pátrání najdete budoucí drahokam a z umění pro radost se stane hodnotná investice. Kdybychom neměli osvícené mecenáše, o mnohých dnes vysoce ceněných umělcích bychom se možná nikdy nedozvěděli. Bez Medy Mládkové bychom neobjevili Františka Kupku, bez Peggy Guggenheim by to měl o mnoho těžší Vasilij Kandinski, Jason Pollock nebo Marc Chagal. Byly to v investice do krásy v kombinaci s dobrou intuicí.

Všechny tyto investice do nás samotných mají jeden společný cíl – říkám tomu „hlava v pohodě“. Rozhodně nechci tvrdit, že život bez finančních investic v prostotě a chudobě je ta nejlepší varianta. Ale stejně jako svět kolem nás, ani investice nejsou černobílé. Je to kombinace financí a cesty, jak mít kolem sebe lidi, s kterými se cítíme dobře, jak se obklopovat krásou a žít přítomným okamžikem. Radost, krása a vřelé lidské vztahy jsou hodnotnou součástí našeho portfolia, mají vysokou emoční likviditu a vyznačují se nízkou volatilitou.