obrázek
Mr. Know it all

V poslední době se objevila řada debat na téma „Jak poznat dobrého poradce.“ Řeší to Robert Vlach v sérii článků na webu Podnikatel.cz a nedávno jsme se o tom bavili s Jiřím Rosteckým v rozhovoru na portálu Mladý podnikatel. Zdá se to být jako kombinace mnoha někdy překvapivých faktorů. Poradce prý musí být dohledatelný, tedy mít digitální stopu, nesmí  tvrdit, že umí úplně všechno, měl by ho doporučovat nějaký jiný skvělý kolega, musí mít disciplinu, být připraven, neplatí se za úsměvy, ale za tvrdá fakta a rady, atd. Já ten úsměv považuju za dost důležitý, pracovat s nasr… poradcem je za trest. Rozhodla jsem se k tomu tématu pár postřehů přidat. 

Taky využívám poradce – specialisty – prostě lidi, kteří umí to, co já ne. Vzhledem k tomu, že mé znalosti technologií a digitálního světa jsou spíš podprůměrné, ale i já potřebuju PPC, SEO, reklamu na sociálních sítích, grafiku, video, uvažuju o podcastu (abych nebyla jediná v celém širém světě, co ještě podcast nemá), nic jiného mi ani nezbývá. Většinou rozhodím sítě, ptám se, googluju, hledám na navolnenoze, poslouchám rozhovory, občas napíšu na Facebook, že něco neumím a potřebovala bych poradit, chodím na Tuesday a další setkání moudrých a ptám se „nejste náhodou odborník na online marketing, Facebook reklamu, video,…….?“ Taky čtu a sleduju návody na Youtube.

Vyzbrojená načtenými moudry jsem nakonec oslovila několik volnonožců neboli freelancerů, a kupodivu někteří byli nebo jsou ochotni se mnou spolupracovat. A tady je mých pár zážitků:

Párkrát jsem zažívala pocit křivdy:

z dojmu, že na mě tak trochu nezbývá čas „Hele, mám velký korporátní klienty, kterejm se starám o reklamu, SEO, PPC, atd. ……takže až na tebe dojde řada. S tím tvým malým businessem hezky do fronty, ju?„ To mi teda přišlo fakt líto;

taky z toho, že ne vždycky jsem úplně věděla, co se vlastně děje, na čem se pracuje a co z toho bude a reakce na moje dotazy byla ve stylu (oči v sloup) „nemám na Tebe celej den, stejně tomu nerozumíš“ To mě namíchlo, takže tento poradce – specialista skončil

a pak taky někdy neodpovídají na maily (hned)

Začala jsem tím horším, tak teď k těm lepším zkušenostem:

dohodnu se na tom, co potřebuju a kdy to potřebuju. Přijde přesně to, co potřebuju a přesně tehdy, kdy to potřebuju. Úžasná spolupráce třeba s Honzou Fumfálkem grafikem, Martinem Vinšem z Clocan nebo Míšou Studenou z agentury Commlab

všichni jsou sympatický, je fajn si s nima dát kafe (i když podle názorů v těch článcích se kafe s poradcem nemá pít) a bavit se o tom, co je evidentně baví a jsou v tom hodně dobrý,

taky jsem se hodně nasmála, jako třeba s Veronikou Šubrtovou při natáčení videa, včetně konzumace chlebíčků a lahve Prosecca ve studiu

ten jeden volnonožec, co sympatický nebyl, už byl ovšem odejit, při domluvě o spolupráci jsem asi zrovna nebyla při smyslech, byl to děsnej suchar

Shrnuto, podtrženo, pracovat s poradcem by mělo být rozhodně užitečný, poradce by neměl příliš machrovat, protože je placený za to, že ví to, co vy nevíte, kdybyste to věděli, tak ho nepotřebujete. Je taky dobré, se dopředu zeptat, kolik to bude stát a potvrdit si to alespoň mailem. I když si řada lidí myslí, že je to trapný a budou vypadat jako držgrešle, klidně se ptejte. Lepší vypadat jak kolenovrt, než plakat nad fakturou. Hodinová sazba je fajn, ale je potřeba se ptát, kolik hodin je třeba, aby člověk dostal TO, CO čeká a hlavně CO potřebuje. Na druhou stranu, pokud je poradce podezřele laciný nebo nabízí rady zadarmo, něco tu nehraje.

Tak hodně štěstí při výběru poradců a vyhýbejte se arogantním sucharům!