Když se zrovna nedaří

Teď se MOMENTÁLNĚ teda fakt nedaří. Důležitý je slovo MOMENTÁLNĚ. Za svůj už docela dlouhý život jsem zjistila, že období "na hovno" nikdy netrvá věčně. Jasně, není to žádná paráda a já osobně teď taky zrovna nejásám. Ale držím se pravidla, že po sešupu dolů, musí nutně zase nastat výšlap nahoru, tak jako po jaru přijde léto. V knížce Jak podnikat a nezbláznit se, jsem těmhle neradostným žiotním epizodám věnovala celou kapitolu.

Zásadní pravidlo je přesvědčit sám sebe, že období nezdaru netrvá nikdy věčně. I když se nedaří, je velká šance, že se zase dařit začne.

Zažila jsem období nedaření se ve firmě v mnoha situacích

  • Přišla krize a klienti přestali prodávat, ale i kupovat firmy
  • Pohádali jsem se ve firmě a odešel jeden ze společníků
  • Odešli zaměstnanci a kromě sešívačky a obálek, odnesli i pár klientů
  • Přišla krize, klesly nám tržby a neměli jsme dost peněz na výplaty
  • Vyhodili jsme platícího klienta, udělali jsme to jen jednou, ale ten pocit, když dostal padáka, byl k nezaplacení (byl to arogantní blb, potil se a nosil příšerný kšandy)

(nepíšu tady o situacích osobních, je jasný, že například moje úžasné děti nebyly vždycky úžasné, stejně tak jako můj úžasný manžel Vráťa mě taky párkrát pěkně vytočil.)

Co se dá dělat? Celkem nic zásadního

  • zmobilizovat síly
  • propadnout panice, ale jen na chvíli
  • uvařit si kafe nebo nalít sklenici vína
  • vzít si tužku a papír, zapnout hlavu a přemýšlet, kde vzít nový klienty, vymyslet jak jinak prodávat a jestli se nedá náš byznys vylepšit třeba o ještě nějaký jiný, jednodušší produkt (nebo službu), který lze snáz prodávat (což se samozřejmě dá), poradit zákazníkům na webu něco, co jim bude fakt užitečný a řeknou si, že jsme úžasný a chytrý a měli by u nás nakoupit

No a jak si tak upíjíme to kafe nebo víno věřit, že to zase přejde, což jak ukazujou statistiky posledních asi 2 300 let (myslím, že možná i dýl) vždycky zatím tak bylo.

A MEDITOVAT. Jestli si teď říkáte, jasně meditovat, na tuhle radu jsem čekal(a).

Když jsem kdysi začínala meditovat, sedla jsem si do tureckýho sedu, zavřela oči a "meditovala". A čekala jsem, že se něco velkýho stane, v hlavě mi začnou znít zvony, bude se blýskat (v obýváku) a tak.
Dneska už vím, že je to o tom, naučit se být sám se sebou a cítit se přitom dobře, 5 minut, 10 minut, půl hodiny, je to na vás. A že se vám do meditace vloudí myšlenky - "vypnula jsem troubu? měl jsem jí to říct rovnou a nechodit kolem horký kaše! ježiš, co budu dělat, co já budu dělat?" No a co? Mě teda napadají různý věci, meditace prostě někdy vyjde a někdy ne, nejde to hned na první dobrou, ale zkuste to, když se to povede, je to skvělý.

Chystáme se Zuzanou Hanákovou další rozhovor a na tohle téma taky přijde řeč. Dám včas vědět, abyste to nepropásli. 

Je mi jasný, že někteří i některé z nás mají MOMENTÁLNĚ zadek v kalupu, ale když se člověk na chvíli zastaví a srovná myšlenky, občas přijdou nápady k nezaplacení.

Tak se mějte fajn a nezapomeňte meditovat :)